Zajímavá místa blízko penzionu krčma na náměstí Tři studně ze Žďáru nad Sázavou

Žďár nad Sázavou

století výstavba velkého strojírenského podniku ŽĎAS a nové železniční trati z Brna do Prahy. V následujících desetiletích se Žďár nad Sázavou společně s Třebíčí staly nejdynamičtěji rostoucími městy Vysočiny. Město obklopil prstenec nových sídlišť, velkou proměnu zažilo i hlavní žďárské náměstí. Z původní zástavby se zachovala barokní budova Staré radnice a pozdně gotický farní kostel sv. Prokopa s vyhlídkovou věží; přístupná však bývá jen při výjimečných příležitostech. Vedle kostela stojí kaple sv. Barbory, která bývá někdy připisována Santinimu. Jistější a umělecky mnohem výraznější je jeho podíl na úpravách hřbitovního kostelíku Nejsvětější Trojice. Stačilo vlastně málo, a sice dostavět k presbytáři trojúhelníkovou sakristii ukončenou jedinečným řešením trojúhelníkového okna vsazeného do ostré hrany nároží. Tato drobná přístavba ukázkově dokládá základní rysy Santiniho tvorby. Půdorys symbolizuje její zasvěcení, originální detail pak tuto jinak zcela prostou stavbu povyšuje na hodnotnou architekturu. V bývalé tvrzi se nachází muzeum s pravidelně obměňovanými výstavami.

Město žije bohatým kulturním životem, pro návštěvníky jsou nejpřitažlivější Slavnosti jeřabin a folkový festival Horácký džbánek.

Žďárský zámek

Bývalý cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou založil Boček z Obřan v roce 1252. V roce 1613 se dostal do osobního držení olomouckého biskupa kardinála Františka Z Dietrichštejna, ale nedlouho po jeho úmrtí jej opět získal řád. K novému rozvoji došlo za opata Václava Vejmluvy, který se své funkce ujal v roce 1705. Zlepšené hospodářské situace využil k barokní přestavbě kláštera a k vybudování několika nových staveb v blízkém i vzdálenějším okolí a k jejich realizaci si přizval věhlasného architekta Jana Blažeje Santiniho.

Když roku 1737 objekt úmyslně zapálil kuchařský pomocník, opat Vejmluva se z kruté rány osudu již nevzpamatoval a brzy poté zemřel. Zadlužený klášter se už nikdy nepovznesl ke své bývalé slávě a po dalším požáru v roce 1784 byl zrušen. Vlastnily jej různé šlechtické rody, z nichž posledními byli Kinští. V roce 1938 navštívil zámek anglický diplomat lord Runciman, který zde byl informován o postojích české šlechty k sudeto německé otázce. Areál bývalého cisterciáckého kláštera byl po navrácení rodině Kinských opraven a jeho hlavní části jsou přístupné veřejnosti.

Složitý a rozsáhlý komplex staveb se člení na několik částí. Průchodem ve vstupní budově se dostanete na první nádvoří, kde naleznete informační středisko a pokladnu. Prohlídka s průvodcem začíná na druhém nádvoří a zahrnuje konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie, část konventu se stálou výstavou věnovanou dílu Jana Blažeje Santiniho a rodovou galerii Kinských, umístěnou v bývalých stájích v prostoru čtvrtého nádvoří. Můžete si zakoupit zvýhodněnou vstupenku do všech tří expozic nebo jen do těch, které vás nejvíce zajímají. Součástí základního prohlídkového okruhu není Muzeum knihy ani poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, neboť ty jsou spravovány jinými subjekty. Muzeum klavírů, které až do roku 2007 bývalo v části konventu, ukončilo svou činnost a jeho exponáty už byly ze Žďáru odvezeny.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše

Trojlodní bazilika s příčnou lodí, nad jejímž překřížením se zvedá malá věžička, typická pro cisterciácké kostely, byla postavena v raně gotickém slohu podle klasických řádových vzorů. V letech 1710-1722 kostel upravil v duchu takzvané barokní gotiky Jan Blažej Santini. Nejkrásnějším prvkem, kterým Santini oživil strohou podobu chrámu, jsou mostové empory s varhanními skříněmi v místě překřížení lodí. V tomto případě se jedná o vskutku mistrovské včlenění barokního útvaru do stávajícího gotického prostoru. Kvalitu interiéru podtrhuje i hodnotná sochařská výzdoba hlavního oltáře Zvěstování Panny Marie. Jejím autorem byl Řehoř Theny, který do plastik cherubínů vtiskl podobu své umírající manželky. Kopie cherubína, která je dnes umístěná v klášterní expozici, byla jednou z atrakcí slavného československého pavilonu na světové výstavě v Bruselu. Přes Santiniho úpravy zůstaly v kostele zachovány také četné raně gotické prvky, například lomený vstupní portál nebo klenba severní závěrové kaple.

Zatímco konventní kostel býval rozdělen mříží na přední mnišskou část a zadní, určenou pro laické členy řádu, veřejnost navštěvovala kapli sv. Markéty vedle hlavní klášterní brány. Po zrušení kláštera se kostel změnil na farní, přebytečná kaple byla zrušena a nyní slouží jako kavárna.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poutní kostel na Zelené hoře byl vybudován v letech 1719-1722 podle projektu Jana Blažeje Santiniho a představuje vrchol tvorby geniálního architekta. Zcela mimořádný je díky stylu takzvané barokní gotiky, který Santini používal při přestavbách gotických kostelů, ale u novostaveb ho nikde jinde neuplatnil. Použití gotizujících prvků mělo evokovat dobu, v níž sv. Jan Nepomucký žil, hrotitá okna navíc připomínají tvar světcova jazyka, který je vypodobněn i na nejvyšším bodě klenby. Stavba představuje důmyslnou transformaci vysokého katedrálního chóru do barokního centrálního útvaru, v němž nejsou rozlišována hlavní a vedlejší průčelí. Kostel je vystavěn na půdorysu pěticípé hvězdy. Je v něm pět kaplí a pět oltářů, do areálu vede pět bran. Symbolické číslo 5 je spojeno s legendou o smrti sv. Jana Nepomuckého, podle níž se v místě jeho utopení objevila koruna složená z pěti hvězd. V interiéru kostela upoutá štukové žebroví, kvalitní sochařská výzdoba a promyšlená hra světel a stínů. Kostel obklopuje hřbitov, který lemují poutnické ambity. Před nedávnem byl porost clonící kostel vykácen a poutní kostel na Zelené hoře se stal novou pohledově exponovanou dominantou širokého okolí. Jeho interiér je přístupný pouze v doprovodu průvodce.

Dolní hřbitov

První Santiniho stavbou na Žďársku byl tzv. Dolní hřbitov. Nechal ho v roce 1709 zřídit opat Václav Vejmluva pro oběti moru, který se tou dobou u nás začal šířit. Původně měl hřbitov tři kaple, které symbolizovaly Nejsvětější Trojici. Za opata Bernarda Henneta byl hřbitov rozšířen a byla dostavěna čtvtá kaple, v níž je umístěn vstup do hřbitova. Ve středu hřbitova je umístěna socha Anděla Posledního soudu. Socha pochází z dílny Řehoře Thényho. Na hřbitov byla u místěna mezi lety 1729-1733. 

Barokní most

Nedaleko od kláštera se přes Stržský potok klene jeden z nejhezčích barokních mostů u nás. Byl postaven za opata Bernarda Henneta a zdobí ho osm soch světců. Na jedné straně to jsou: sv. Benedikt, sv. Mikuláš, sv. Jan a sv. Cyril a na druhé: sv. Bernard, sv. Vojtěch, sv. Pavel a sv. Metoděj. Chronogramy na sochách datují jejich vznik do let 1761 a 1766. 

Vodní nádrž Pilská

Vodní nádrž Pilská na severním okraji Žďáru nad Sázavou je vyhledávaným rekreačním místem. Ke koupání je vhodnější levý břeh s travnatou pláží. Lemuje ho nově vybudovaná cyklostezka s kvalitním asfaltovým povrchem, vhodná i pro bruslaře.